Přidat odpověď

Ty spolubydlící jsou zajímavý. Napřed jsem měla na pokoji mamču kolem 30, doma měla jednoho syna, byl na vozíku v důsledku komplikovanýho porodu. Brala to velmi sportovně, druhý dítě jí brali pro jistotu císařem, byla velmi pozitivní.

Na poslední den a půl jsem dostala na pokoj maminu s prvním miminkem, něco pod třicet let. A ta její holčička hrozně zvláštně plakala, spíš jenom tak kníkala, vůbec nebrečela jako ostatní děti. Protože jsem byla taky prvorodička, četla jsem před porodem všechno možný na netu a utkvěla ve mně informace, že postižený miminka někdy jen slabě brečí. Taky jeden doktor se tak divně vyjádřil. Občas na ni myslím, jestli to její děťátko bylo zdravý nebo ne.