Přidat odpověď

Já na to radši nevzpomínám a děsně mě to mrzí, že to nešlo, aby to bylo lepší. Přece jen je to jedinečný zážitek. Jako byly tam určitě i dobré věci, ale celkově to byla tragédie.

Celý ten pobyt byla jedna zrůdnost za druhou, jednou jsem i tu část vysypala ze sebe. Ještě nejmíň po roce od porodu jsem cítila tu hrůzu a bezmoc a ponížení a zoufalství. Teď jen trochu, když jedu kolem nebo když mi někdo něco podobného vypráví.

Resp. do porodu dobrý - krom toho, že mi nevěřili, že rodím, ale to je spíš úsměvné. A je mi prd platné, že jsem chtěla rodit v malé okresní porodnici a domlouvala si k tomu vlastní porodní asistentku. Skončila jsem sama (i bez muže, ale nakonec to asi bylo lepší) v kolosu mega-špitálu, rodící na operačním sále (bo porodní sály byly plný), na pokoji s dalšíma 5ti matkama, s 2 sprchama pro 12 matek, něco jako diskrétnost nebo intimita je tím pádem už samo o sobě pojmově se vylučující. O necitelnosti personálu nemluvím, byly "lepší" i "horší" i některé, ke kterým jsem cítila vysloveně "nepřátelství". Celý systém je naprosto nesmyslný, přitom čtením příběhů od jinud je vidět, že jinde (aspoň někde) to prostě jde i jinak.