Přidat odpověď

maargitt,

bradla jsme mívali v nářaďovně, byla určena dorostencům a mužům. Děti a starší osoby ženského pohlaví cvičily maximálně na hrazdě, přičemž do dorosteneckého věku, pokud někdo fakt nechtěl víc, tak vrcholem byl výmyk a pak zhoupnutí dozadu, případně toč.

Přes kozu jsme skákali, ale na úrovni školního tělocviku. Jo, uměla jsem před nástupem na gympl skrčku se zášvihem při odrazu, ale i v tom Sokole jsem byla snad jediná, prostě proto, že mě to bavilo a tohle mi šlo.

Zase jsem nikdy neudělala salto z trampolíny do duchny, což byla oblíbená zábava od těch nejmenších dětí.

Houpali jsme se na kruhách, naučila jsem se zpevnit tělo, při houpání se otičot tam a zpět, někdo zvládal i vis, ale já ho udělala jen když byly kruhy v klidu...pak i svíčku...ale jako sedmiletá jsem se fakt učila jen houpat...

Na koberci kotouly, později svíčka a stojka, samozřejmě vždy s oporou a záchranou.

Klouzali jsme se po lavičce zavěšené na žebřinách.

Šplhali jsme (to jsem milovala a byla v tom hodně dobrá).

Hráli jsme hry.

V létě jsme dělali i atletiku.

Ve všem jsem byla díky Sokolu tak o rok napřed, než se to začalo dělat ve škole. Měla jsem tak natrénováno a tedy byla za tu hvězdu, co to všechno zvládá.

Moje sestra, která dělala cvičitelku v Sokole už za mého dětství, dělá tu cvičitelku stále.

Tři z mých holek do Sokola chodily, s kozou se tehdy ještě nepotkaly, vrcholem byla švádská bedna a trampolínou....