Přidat odpověď

Tuten, ale tady je to jiné, než u vás, on tady okolo žádné kamarády poblíž nemá, tady bydlí minimum dětí jeho věku, jen pár holčiček a ty se kamarádí většinou spolu a nebo přijíždějí z kroužků třeba kolem páté šesté večer....samotného ho tady pustit ven moc nemůžeme, hned kousek za rohem je celkem rušná silnice, není tam ani semafor a on je v tomhle někdy trochu poděs...on sice ví, že má koukat a když jdeme spolu, tak se i rozhlíží, ale když je třeba rozdováděný s dětmi, tak prostě najednou tohle vypíná a nedává pozor...spolužáci ze školy bydlí každý úplně jinde a to tak že doslova - jeden dojíždí do školy hodinu z opačného konce Prahy, další bydlí půl hodiny autobusem od nás apod... Navíc on sám ven chodit ani nechce, to radši bude doma...jako mě to nevadí, že chodíme s ním, většinou podnikáme něco, co nás baví oba, doby, kdy jsem znuděně seděla u pískoviště jsou už naštěstí dávno pryč. A co se týče víkedových rán, tak to už je teď o dost lepší, už nevstává tak brzy a nechá nás se i povalovat, my to stejně dlouho nevydržíme, nejsme moc vyspávací, takže nám to do těch cca 7:30 bohatě stačí....jinak tím, že jsme venku jsem myslela hlavně i to, že jsme na zahradě....tam si každý děláme, co potřebujeme a on si tam hraje, nebo nám pomáhá s nějakou prací...není to tak, že bych kvůli němu každý den běhala na hřiště