Přidat odpověď

Žženo,

ale to vážně není o tom, že by do toho maminky ty holky tlačily .

Mě třeba fascinuje, jak si každý pamatuje, jaký byl jako šestiletý, sedmiletý...já mám jen útržkovité vzpomínky. Mimo jiné na to, jak jsem strašně toužila chodit na atletiku a nemohla jsem, protože brali až od třetí třídy.
Sama jsem si zařídila biatlon a výtvarku.

Jezdit sama venku na kole, na bruslích, nebo si jen tak hrát, mě ukrutánsky nebavilo. Stačilo, aby přišla kamarádka, a nechtěla jsem domů.

Bez kamarádů jsem se ještě celkem zabavila doma, protože jsem technický tzp a stavebnice mě prostě baví, ale venku mě tedy samotnou nebavilo vůbec nic.

Ze čtyř dcer si sama umí a uměla a hlavně chtěla hrát jen jedna.

Ve třídě i v družině si bez kamarádů problematicky hledají zábavu zase jen holčičky.

Upozorňuju na to bez kamarádů a bez parťáků třeba v podobě bratra (skoro jakéhokoliv věku), nebo věkově blízké sestry.

Moji sourozenci také nikdy nechápali, že si nemůžu najít zábavu...jenže oni vyrůstali spolu a ten stav "být sám, i když nechci" prostě neznali .