Přidat odpověď

Delete,
já mám zrovna na tuhle oblast svého raného školního věku vzpomínky velmi živé, protože jsem byla přesně ta holčička, co v první třídě byla přihlášena na ten sbor, hudebku (dokonce dva nástroje!) a výtvarku Ačkoli to byly věci, o které jsem do té doby nikdy neprojevila zájem. Objevování a rozvíjení mých opravdových zájmů přišlo na řadu až o několik let později, kdy rodiče shledali, že jsem dost velká, že mohu kvalifikovaně rozhodnout, že do té ZUŠky opravdu chodit nechci (5. třída)
U nás to vůbec nebylo tak, jak popisuješ, že by si venku někdo hrál sám. Přímo v naší ulici se srocovalo denně cca 20 dětí různého věku, hrála se guma, vybíjená a lítalo se po okolí, že bych venku byla sama, se mi fakt nedělo, dokud jsem se vědomě netrhla (od určitého věku jsem ráda chodila po okolních lesích a průzkum :)).