Přidat odpověď

Žženo,

to je právě to, že jen málokdo zažil, co je to být někde nebo na něco sám. A podle mě v tom je největší rozdíl proti dřívějšku, že dřív fakt nebyl problém někoho venku potkat, kdežto dneska se lidé bojí ty děti vem samotné pouštět.

Já jsem měla smůlu, že moji sourozenci jsou o generaci jinde, takže oni vyrůstali nejen spolu, ale i s partou stejně starých dětí a příbuzných.

My měli společný dvůr pro blok domů, když jsme měli štěstí, sešlo se nás venku pět. Jenže jsme nebyli všichni stejně staří, takže s nástupem do školy těch odpolední, kdy jsme se tam potkali, bylo méně a méně.

A pak jsem byla sama...a stejná místa (strom pod oknem, na který jsme lezli), a stejné činnosti (třeba to kolo) mě v tu chvíli prostě nebavily.

Jo a ještě mě napadá rozdíl proti dřívějšku, a to tedy nevím, čím je (teda příčin by se pár našlo, ale nevím, jestli je nějaká primární, nebo každá může za část), že my se fakt zabavili čtením, zatímco dneska to pro mnohé prostě není zábava....

Ale já si začala číst až v té třetí nebo čtvrté třídě, takže jako sedmiletá jsem fakt s tím zabavením se měla problém. A moje holky taky, hlavně ta nejstarší.

A ano, tu jsem dala na flétnu už ve čtyřech, na klavír se u babičky učila od pěti, na tanečky chodila od první třídy...jenže tam to bylo vysloveně proto, že ona hudbou žila a žije...sama si časem přibrala sbor, chodila do dvou flétnových souborů, přibrala kytaru...ambice moje žádné, ona prostě hrát chce a potřebuje, ale odmítá hudbu produkovat veřejně, přičemž veřejně se myslí i příbuzenstvo. Ostatní holky začaly klasicky s nástupem do první třídy a když řekly, že už nechtějí, tak skončily.
Jo a to, že se začně v první třídě, za to nemůžou maminky, ale právě ZUŠ, která starší děti často odmítá brát, že nemají místo, stejně jako sportovní oddíly odmítají starší děti, že už nemůžou tu svou kategorii nikdy dohnat a kdesi cosi...Takhle se mnou vymetli na gymnastice, když tam holka chtěla začít chodit. Dřív než v první třídě se zase s čímkoliv začíná špatně, protože předškolní děti nechtějí nikde moc brát (až na některé sporty).

Tak to pak vypadá, že ambiciózní matky naběhnou a nutí děti, ale většinou je to prostě tak, že ta nabídka všeho možného se právě v první třídě vyskytuje, a dříve nebo později už není. No a třeba tu hudbu doma člověk fakt sám nedá...teda alespoň u nás není bez babičky už nikdo, kdo by byl schopný děti něco naučit...a zejména ta jedna tou hudbou fakt žije....