Tak píšu pokračování, nebudu popisovat, jaká byla u nás celý víkend nálada, musím přiznat, že jsem ani netušila, jak moc nám bude chybět... Manžel je na tom podobně, jako kluk. Nejstarší od pátku ani nic nejedl, hledali jsme i pejska na netu, bylo to ale složité, inzerátů je spousta, ale pejsci poprodávaní nebo to byly podvody (prý se někdo odstěhoval do Stuttgartu a pošle pejska ppl, jen mám poslat peníze
). Dnes se nám ale podařilo zamluvit pejska a je to trošičku lepší. Za dva týdny si pro něj jedeme, děcka ho nechaly pojmenovat stejně jako toho prvního. Na Charlieho nezapomeneme, ale vidím, že druhý pejsek nám pomůže překonat ten smutek.