Přidat odpověď

Půlk, ano, to máš pravdu, tak nějak to myslím i já. Hlavně je oto o toleranci.
Pokud se ale z víry náboženské stane něco, celosvětově ohrožujícího, je to špatně.

Četla jsem téma "těžko hledat lepší zemi pro život" a přiznávám, že jediné, co mě napadlo je, založit si vlastní náboženství. Pŕotože každé náboženství má své "svaté" statusy, na které nikdo "nesmí šáhnout".
Ať se každej klouže, maže, kouká, koupe, hádá, miluje, modlí, jak chce, ale ať tím nenarušuje ostatní.
Vadí mi, že v dnešní době se elej svět stará o "islámský náboženství" politici jen sedí a "jednají" (stejně hovno vyjednají" a lidi se mezi tím řežou "ve jménu nějakého boha"
Nejraději bych si z každého náboženství vzala "něco" a založila vlastní.

Ani zatrvrzelý ateista nejsem, věřím v něco, čemu říkám osud, ale fyzickou podobu to nemá. Nemám potřebu modlit se k něčemu co je stejně jen rozhodnutí přírody.....
Jen lidé mají pocit, že dají-li tomu vyšší význam, všichni si sednou na zadek, ale proč? Je to nesíla lidí, kteří potřebují aby jim za zády stálo "něco" čeho by se jiní báli, nebo by to více uznávali?
Já nevím. Všechna náboženství mají (i kdyby jeden) nějaké dobré prvky a všechny mají něco, co mi osobně vadí. Náboženství si já osobně nevyberu, nenašlo se žádné, tolerující všechny mé nešvary