Přidat odpověď

Dyť to píše - ten polibek na zápěstí zevnitř...

U nás je to asi trvalé vzájemně vstřícné milé tolerantní chování. Jednoduše jsme na sebe hodní. Pokud bych měla najít nikoli drobné gesto, ale "velký čin" tak den strávený místo plánovaným lezením zajímavé cesty chozením sem a tam pro přilbu zapomenutou předešlý den pod šutrem, a to bez jediného slova výčitky.

(Podrobnější popis: jeden den jsme šli lézt cestu v jedné tatranské dolině, dolezli jsme, sundali cajky, odložila jsem přilbu pod šutr, posvačili jsme a do chaty. Druhý den jsme šli lézt do jiné doliny, na úpatí stěny si bereme věci, načež já zjišťuju, že v báglu nemám přilbu, a v tu chvíli mi dojde, že zůstala pod včerejší cestou. Tak jsme sešli zpátky k ústí první doliny, vyšlapali nahoru pro helmu, a tím bylo pro ten den dolezeno, protože se již nedalo nic stihnout...)

Stalo se to již před asi čtvrtstoletím, ale stále je ten den v mých živých vzpomínkách a dobře ilustruje, jaký můj muž je a jak mě má rád. Udělat mu to kámoš, tak na něj bude pár minut křičet a dalších iks let mu to předhazovat. Mně to nevyčetl ani pohledem