Federiko, vtipně jsi to popsala, ano, i takové dny jsem zažila. S mládeží mne to kolikrát mrzelo ,ale pak jsem se tak nějak odosobnila ve smyslu - když Vás to nebaví, je to Vaše škoda. Drsné bylo, když mi jeden mladíček plival přes Starovonou synagogou na moje nové botky
Naproti tomu důchodci jsou milí a vděční, tam si to užívám. Ideál je, když každý člověk včas zjistí, na co se hodí a co dělat nemůže. Já bych někde v kanceláři umřela do 2 dnů. OT - tlumočím taky moc ráda, ale tahle práce v mém jazyce už skoro vymizela.