Přidat odpověď

Nešlo přímo o šikanu, ale o psychicky nevyrovnaného šéfa (mimo jiné alkoholika, který pitím řešil evidentně větší potíže asi se sebevědomím), který dokázal být občas i v pohodě, pak následovala období, kdy se "schovával" (téměř nechodil do práce, nechtěl nic rozhodovat, když se náhodou objevil, tak si představoval hlavně, že s ním vyrazíme na "pracovní oběd" do hospody, kde vyřešíme u sklenky všechny potíže), ale pak byla "aktivní fáze", kdy nadšeně spřádal velké plány, na kterých všichni museli "okamžitě makat", které ovšem měnil po pár dnech ... Mně se jeho výlevy týkaly mnohem míň než jiných lidí, ale šlo o malou firmu, tudíž jsem věděla všechno ... Přestože za příznivějších okolností by mi práce přesně vyhovovala a všichni ostatní ve firmě byli fajn, bylo to nakonec moje nejkratší zaměstnání, po necelý dvou letech jsem dala výpověď a to aniž jsem měla zajištěnou jinou práci, už jsem na to neměla nervy (snažila jsem se teda nejdřív hledat novou práci souběžně, ale většinou to narazilo na problém, že jsem nemohla zaručit okamžitý nástupu, po výpovědi jsem pak práci našla asi za dva týdny, i tak to byly nervy). Fakt nejsem "trpitelský typ"