Přidat odpověď

1) Ráchel, ale to byl a je tvůj problém, jak jsi se cítila, problém tvého vnímání a prožívání a určitého nevděku, ne problém těch Američanů...ti jen vyšli vstříc a nabídli.
Taky ses mohla otočit a jet domů, že?
A možná rozdávali z přebytku...jako problém u nás "doma" vnímám to, co píše Pelíšek - není dost a není vstřícnost pro pomoc vlastním potřebným...ale fakt potřebné lidi! Není dost pro vlastní nemocné, invalidy, důchodce, postižené...
Tedy ono by bylo dost, kdyby se chtělo, máme spoustu zdrojů, které jsou "uměle" vydávány tak, aby se nasypalo do jistých kapes.

Ale lidi vnímají, že prostě není a že se dává plnými hrstmi cizím, kteří na tom jsou v reálu možná líp, než naši vlastní. A kteří tu pomoc navíc berou jako svůj nárok (bez nějakých vlastních povinností).
Já na to v současnosti nemám vyhraněný názor, jen pozoruju, ale jsem ráda, že se ta situace začala vnímat taková, jaká je. Že je KONEČNĚ určitý nadhled a střízlivost.
Sluníčkaření a idealismus, jak sem všechny pozveme a zachráníme a jak bude všechno nádherné, mě děsilo.
Ale všímám si, jak to vnímají masy našich lidí...jsou nespokojeni, ne nenávistní, jen nespokojení...a mají strach. A taky pocity křivdy.

2) Pokud někdo utíká před válkou a nebezpečím, chová se jinak...jenže problém je ten, že ti opravdu potřební a ohrožení se sem nedostanou.

3) Jenže celý svět se bude vbrzku měnit...ubývají rezervoáry vody, mění se klima, bude hlad a žízeň...teprve potom se asi doopravdy hnou celé národy...a bude to pochopitelné, ti lidi nebudou mít co ztratit, takže kdo je zastaví...
Tohle je podle mne jen předzvěst věcí budoucích...
Možná jsem "sýček"....velmi velmi ráda bych se mýlila.
Ale ještě je pořád čas udělat určitá opatření...a ne se hádat nad maličkostmi a jednotlivostmi.