Přidat odpověď

TArko no vidíš a já si nemyslím, že je to špatně, či povýšeně myšleno. A už vůbec ne že to říkají lidi, kteří nic nezažili. Mám to naopak. Přes všechny překážky tvrdím, že (pokud pominu nenadálou nemoc či úraz) si za všechno může ten danej jednotlivec.
Jak bys jinak vysvětlila, že jsou ti, kteří se prostě VŽDYCKY zvednou a jdou dál a jiní, kteří to prostě nedají ani jednou?

Jistě, bude v tom hrát genetika, výchova, určitě psychická odolnost... Ale, dá se to (myslím) dost trénovat. Taky třeba mým cílem není, aby moje děti vystudovaly VŠ a já nevím co - já je chci vychovat taky, aby si v každé situaci věděly rady, aby byly sebevědomý, nenechaly si kálet na hlavu, apod. To je, podle mne, pro život podstatně použitelnější.