Přidat odpověď

Problém s tanečními v takovém tom "klasickém" období kolem 16 let ovšem je (což tě možná nenapadlo, když jsi tam nechodila), že ani zdaleka nejde jen o samotný tanec a jeho ne/zvládání. Ona je to hodně společenská záležitost, často takový první test "atraktivity" pro druhé pohlaví (já třeba ke své hrůze zjistila, že se v podstatě najednou neumím s kluky bavit cca o ničem jiném než o škole nebo třeba sportu, ale zaboha mi nešlo takové to "vtipkování", "chichotání" a jiné flirtovací techniky) a to člověk asi prožívá víc než to, že šlape druhým po nohách - to může být naopak i zdrojem legrace, pokud je jinak vše O.K. ... Takže regulovat to celé na otázku "zaplatila jsem to, tak to dochodíš" (stejně jako kroužek keramiky v první třídě a florbal ve druhé), je podle mě dost necitlivé. Tyhle "vztahové" potíže se totiž nejspíš do konce tanečních nepodaří "naučit" a "překonat".