Přidat odpověď

Mám dva šéfy, jeden z nich má více aktivit (jiná, o hodně důležitější a nesmírně náročná práce) a tak bývá v práci jen jednou, dvakrát do týdne, obyčejně jen na podpis a na zkontrolovani, že fungujeme. Jenže tento týden měl pravděpodobně nesmírně náročný týden v druhé práci, která asi má komplikace nebo se cosi nepodařilo. V té druhé jsou věci nesmírně těžké,důležité, prostě úplně něco jiného než my v naší. Aniž jsem objektivně dala pro to důvod, bohužel nebylo u nás vše ideální a aniž mě šéf nechal věci vysvětlit či cokoliv, více méně poprvé mu za roky uletely nervy a on se na mě prostě sprostě vyrval, až tak moc, že jsem to v životě nezažila, jsem se trošku složila, ale v práci jsem vydržela do konce a pak měla k tomu ještě včera další aktivity a doplazila jsem se pak domů do postele, protože jsem prostě celý den jen brečela (jsem cíťa a v kombinaci abnormálního rvani, neslusnosti, nerespektu a neferovosti se lehce psychicky složim). I když jsem se vyspala, jsem jako by mě někdo bouchl po hlavě a trošku dezorientovana.

Jsem v práci čtyři roky, nic až tak se nestalo, za chvíli mám opět jít ven protože mam další věci, ale jsem stále na draka a nejsem v pořádku. Šéf bude v práci až v úterý. Zajímalo by mě, co byste dělali.

A) šli normálně do práce další dny a fungovali dál, protože to bylo jednou a peníze potřebujete (nemam žádnou podporu v podobě partnera, jsem sama s dcerkou)

B) dali výpověď, s půlroční dobou, protože v mé práci trvá někoho najít a hlavně zaucit, minimálně půl roku
,protože bez respektu to dál nejde a mohlo by se to teď už opakovat, pokud k tomu jednou došlo


C) vzali si týden dva týdny nemocenskou (nemocenskou jsem snad neměla od narození dcerky, takže dost dlouho). V práci k tomu nemám zástup a musí se další týden mimo jiné řešit smlouva společníků, školení, bozp apod.

Jdu ven za chvilku, i když jsem totálně na draka, doctu k večeru. (ano jsem holt cíťa, která se z toho trošku sesypala)