Přidat odpověď

Když na mě zařve někdo, od koho jsem to nečekala, tak mě to rozhodí. Když na mě řve někdo, o kom vím, že je choler, tak ho rázně ztlumím. Vyrůstala jsem s otcem cholerem, řvaní na denním pořádku. Cholerika člověk nemusí nechat vyřvat, spíš ho uklidnit. Zvlášť, když řve z leknutí, únavy, přetížení. Rázně dát najevo, problém tu je a řeším, ale přestaň řvát. Nejhorší reakce je významně se urazit, že zvyšuje hlas a začít to dávat cholerikovi vyžrat důstojným mlčením a ignorováním. Lépe vycházím z choleriky, co mají emoce čitelné, než s ledovými zapšklými panenkami, co se jim něco nelíbí, ale je pod jejich úroveň to řešit, protože to už je přece hádka, mít jiný názor než ten druhý.