Přidat odpověď

Nejsem ničím vyjímečný člověk. Neudělala jsem nic, nač bych měla být extra hrdá. Ale porodila jsem čtyři děti, myslím, že hlavně hodné a dobře vychované, aspoň to všichni říkají. Akorát ten malý je raubíř, ale tam ještě musíme jako rodiče hodně zapracovat. Doufám, že se neukáže, že je to vše jen genetika a nejmladší prostě zdědil zlobivé geny, ale myslím, že spíš ne. Navíc nejstarší syn je opravdu mimořádně nadaný a úspěšný středoškolák.
Mám milujícího a pracovitého manžela, oslavili jsme dvacáté výročí svatby a zdá se mi, že jsme se brali včera. Bydlíme ve starém, ale útulném a zajímavém domě, máme oba práci, která je na místní poměry obstojně ohodnocená. Letos mám pocit, abych to nezakřikla, že mě ta práce začíná po letech víc a víc bavit, možná je to tím, že mám trochu zkrácený úvazek a nemagořím z toho. Nebo mám skoro samé hodné příjemné žáky, se kterými je radost spolupracovat.
Jinak fakt nic zvláštního, chci na sobě pracovat, zdokonalovat se ve svém oboru, ale i dělat něco pro komunitu.