Přidat odpověď
Alraune,
asi jde taky o to,jak to cítíš. Vystudovala jsem VŠ,kterou jsem chtěla, mám dům,kterej jsem chtěla,dělám práci,kterou jsem chtěla, žiju tak nějak tak, jak jsem chtěla a přesto-největší energii věnuju dětem, nejvíc času dětem a tak za za největší úspěch považuju zákonitě svoje děti-beze mě by se jim nevedlo tak,jak te´d, ani náhodou by neuměly, nezvládaly,co teď a nebyly by tím kým jsou teď.
Proč bych to měla považovat za samozřejmost, za přirozenost? Není.
Předchozí