Přidat odpověď

vidím to podobně jako fed

určitě jsem mohla mít více štěstí a některým nepříjemnostem se vyhnout, ale v zásadě jsem tak nějak dokázala, co jsem chtěla, i když něco pravda jinak než bych byla bývala chtěla, a v určitém momentě jsem zjsitila, že je tak trochu trapné se po třicítce starat jen sama o sebe. Mám tři děti a věnuju jim fakt většinu své energie, úsilí, času, všeho.
A ty děti se narodily zdravé, nepotratila jsem ani jsem nemusela řešit co s dítětem s nějakou těžkou vývojovou vadou, a v zásadě mám zdravé, krásné a normální děti. Není to úspěch, ale je to klika. Životní klika.
Nedávno mým známým zemřela postižená holčička, házela jsem sem myslím také zpráv, Juliánka s Edwardsovým syndromem. Oni kromě ní mají ještě další dvě děti, žili život, jako kdyby žádné omezení neměli, dokázali s ní žít naplno.
Ale určitě si ani ve skrytu duše nemyslí, že je jejich životní úspěch, že to zvládli. Pro ně to bude životní tragédie.
na druhou stranu, když se někdo ptá po životním úspěchu, úspěch by měl být věcí zaslouženou vlastním přičiněním.
jenže co když někdo považuje za vrcholnou metu vystudovat prestižní VŠ a i když najde práci snů, a pak se mu předčasně narodí dvjčata, obě postižená?
člověk by se neměl rouhat, nebo jinými slovy by neměl vyprávět pánubohu o svých plánech (úspěších)