Přidat odpověď

" Když jsem přišla a řekla jí, že jeden celý a kus druhého má špatně"

ale tohle přesně jsi rozhodně neměla udělat, zvlášť když víš jaká dcera je. Neber to zle, ale já bych si na tu reakci tipla, a to o ní vím jen to, co si pamatuju že tady občas píšeš.

Hele tohle nezvládaj v klidu ani dospělí, když udělají nějaký úkol a pak přijde nadřízený a sdělí že všechno špatně a znovu. To se každý minimálně nas...

Možná bych udělala toto: (zvlášť pokud je toho má hodně špatně a dcera je takový cíťa) .
- nejdřív určitě pochválit několik věcí co se povedly (snad nějaké jsou)

- pak vzít jedno co je špatně a zeptat se - jak jsi přišla na takový výsledek? a nechala ji to rozebrat, zejména proto že je potřeba pochopit proč to má špatně, v čem dělá chybu - nerozumí tomu, nepochopila zadání, je zbrklá, plete si čísla nebo co v tom je atd atd.
Je možné že další chyby budou dle stejného vzorce.

No a postupovala bych takto jedno po druhém. Jednak když dcera neuvidí před sebou tu obrovskou "hromadu" toho že má všechno špatně, nebude se tak hroutit.

Navíc pokud pochopí kde dělá chybu, tak pak nemusí být náprava takový stres když přijdete na to, v čem je u ní zakopaný pes.
Pokud neví co s tím, tak holt nezbude než najít způsob jak to pochopí, jinak to s matikou nejde.

Pokud jde o čas, tak bych jí ještě víc nestresovala sdělením že to musí mít za 15 minut hotové, no tím jsi to zjevně nevylepšila. Takový "deadline" málokomu prospěje k rychlému splnění, prostě panikaří no.

Takže prostě společně bych opravila postupně co půjde, koupání třeba zkrátila na rychlou sprchu, no a co bychom nestihli, nechala bych na další den, v noci už se s úkolem těžko nějak zásadně hne a pochopí co dosud nechápala, na to je potřeba čerstvější hlavu.

Učitelce bych napsala vzkaz, že úkol doděláme zítra. Co jiného.