Přidat odpověď

Já se domnívala, že když je povinná angličtina cca od třetí třídy, tak existuje nějaké nařízení o tom, co má dítě umět a znát v devítce. Protože je třeba zase nastavit výchozí pozici v prvním ročníku střední školy - třeba. No a pak je zas určeno, co má v tom jazyce umět středoškolák, kvůli maturitě.
Měla jsem pohovor s učitelem syna na střední škole, sice chápu jeho argumenty, ale tak nějak mi to beztak připadá nesmyslný.
Já zírám, že na této škole se tedy nedají studenti rozdělit podle stupně znalostí do dvou skupin, jsou rozdělení podle abecedy.
Teď mají dlouhodobě nemocného učitele, takže jsou déle spojení a učitelka druhé skupiny se musí věnovat i synově skupině, takže syn má zcela jasnou představu o úrovni i té druhé skupiny. A nevychází z úžasu - což je u něj dost zvláštní. Většinu třídy by prý v angličtině podrtil mladší základkový syn /a to není v angličtině nějaká excelentní hvězda/ a zbytek by dodělal na konverzaci.
Přijde mi celkem divný, co psala Bára, že zjistila příšernou úroveň u základkový třídy a za rok nebo rok a půl to dohnali. Tomu nevěřím. U nás se dětí dělí ve čtvrté třídě a od šesté horší skupina absolutně nemá šanci dohnat tu lepší.
Ale podle toho, co píše - se asi nějaká základní úroveň požaduje. Je tedy možný, že spousta dětí tuto minimální úroveň nedosáhne?
Nebo pro cizí jazyk nejsou stanovené úrovňová minima?