Přidat odpověď

Maargitt chce to hlavně klid.
Vynechala bych krokovací metr, použila bych něco, čeho máš daný počet - pastelky, piškoty,...cokoli. A opravdu v klidu, zkusit navést, ukázat. To dělám vždy - neříkám výsledek ze zásady.
Ovšem rozhodně bych nečekala, že dítě udělá úkol tehdy, když ty jsi pryč. Mně stačí jít i na záchod a v 70% případů udělají za mou nepřítomnost minimum. A zvlášť když je v bytě televize, to je konečná, tyhle věci musejí být vypnuté. Ty děti takhle samostatně nefungují, tedy ne většina z nich. To se u nich musí sedět, vlídně navádět... Třeba když sedí nad 7+8 a vypadá, že váhá, tak nadhodím něco jako - kolik je to do desítky a kolik ti přebývá...a dítě má výsledek ihned. Ideální je to na mističkovém počítadle, my ho sice nemáme, ale představujeme si, jako kdybychom ho měli . Hlavně se hoď do klidu ty, nebo abys tak alespoň vypadala. Taky mám někdy pocit, že zlomím tužku, ale radši desetkrát upozorním, že není čas dloubat se v nose, ale pracovat, než nějak víc vyjet. Typicky když Tom sedí u písanky, je schopen to mít za 10 minut, ale dalších 20 je myšlenkově mimo a blbě se u toho hihňá. Pak s Honzíkem čekáme, abychom mohli společně nahlas číst, takže mi to taky leze na nervy, ale hlavní osoba, která musí zůstat v klidu, jsem já .