Přidat odpověď

hanko, všechny psychložky byly v kontaktu s dítětem, školní posycholožka asi nejméně, psycholožka v PPP tak standardně na jedno sezení, klinická poměrně intenzivně.
já sama jsem byla spíše nakloněna školu změnit, ale pak jsem pochopila, že dceta by od toho měla nerealizovatelná očekávání - jakože jinde by nemusela dělat nic, nemusela by se o nic snažit, takže v momentě kdy by zjistila, že musí, byla by zklamaná. Možná by byl bonus v tom, že by dostala více empatickou učitelku, se všemi jsemmluvila a jedna byla opravdu skvělá, jakože ty ostatní byly také dobré, o tom žádná, ale vždy to mělo nějaké ale. Žádná škola až na jednu nebyla v docházkové vzdálenosti, k jedné bych se musela prosekávat přes magistrálu. A ta jedna nejbližší měla systém výuky, do něhož by bylo velmi obtížné až nemožné vpadnout v pololetí.