Přidat odpověď

Hanko,

mně nepřijde, že je orientovaná na výkon. Netlačí dceru do ničeho, jen pro ni chtěla co nejschůdnější cestu v té angličtině.

Holka byla plačtivá a nejistá i dřív, ne až s nástupem do školy, měla i odklad...myslím si, stejně jako maargitt a Federika, že právě ten sport, který chce dělat, je jedna z cest, jak ji posílit....naučit ji si trochu víc věřit, naučit se, že i to, co vypadá na začátku nezvladatelně, tak se zvládnout dá. Ve škole se tohle učí mnohem obtížněji.

Byť je škola můj svět, tak nejsem schopná přijmout, že by měla být pro dítě prioritou. Naopak jsem klidně pro upozadění, pokud se do popředí dostane něco, co tomu dítěti pomůže "růst", zlepšit se....Klavír v tuto chvíli považuju za způsob psychoterapie, možnost uvolnění se, sport za ten posilující prvek. Škola je až třetí v pořadí.

Z maargittina povídání mě irituje ze všeho nejvíc učitelka malé A., ale pokud je ochotná alespoň nějaké domluvě, tak i chápu, proč se maargitt do přestupu nežene....on ten přestup sám je stres, ta nenaplněná očekávání jsou také často realita, takže se to nechce unáhlit...
Prostě v tom, jak maargitt postupuje ohledně školy a kroužků jsem s ní ve shodě.

Co si myslím, že nedělá úplně ideálně, jsou ta očekávání toho, co by malá měla zvládat (udělat si úkol sama)...ano, některé děti to už v té první třídě zvládnou, ale ona evidentně ne, tak by to chtělo jí pomoci...Jenže tady si myslím, že hraje roli právě to, že jde o první dítě, na kterém se maargitt učí...a holt to ne vždy odhadne...
Jenže stovky příspěvků o tom, jak dělá blbě všechno a chudinka A. má hroznou matku, co ji přetěžuje, stejně ničemu nepomůžou ani jí, ani malé A., i kdyby to byla pravda. A jak jsem psala, já si tohle prostě nemyslím. Já už bych se na místě maargitt složila, tohle číst.

Podobně jako když se z každého Monty příspěvku rozjede několikadenní debata o chudáčkovi S.

Takže obě obdivuju, že jsou schopné ještě vůbec tady něco psát. Já bych to nezvládla a vyklidila bych pole. Jen tedy nechápu, že se v podobné situace hojí jedna na druhé...

No nic, zbaběle opouštím debatu o chudinkách dětičkách a jejich nesoudných matkách, které já sama osobně považuju naopak za dost rozumné a schopné své děti provést životem víceméně v souladu s jejich potřebami. Nějak mi to nedělá dobře.