Přidat odpověď

Jsem ze tří dětí, mám čtyři. Ad mé dětství, trvám na tom, že mí sourozenci jsou to nejlepší, co pro mě rodiče udělali, brala bych klidně ještě další a to jsem se na péči o to třetí hodně podílela.
Mé čtyři děti: Všechny jsou "plánované", žádný omyl. Nejstaršímu je deset, nejmladšímu rok. Rozhodně je pro mě snazší starat se o čtyři, než bylo starat se o jedináčka, dlouho jsme ne něj čekali a byla jsem z toho pošahaná- musel mít všechno nej, moje představa byla, že mé dítě nebude muset nikdy plakat. je to na něm trochu vidět, je úzkostný, velmi výkonový a soutěživý. S dalšími dětmi jsem se uklidnila a jsou mnohem pohodovější i ony. Ad věnování se- myslím, že máme čas i na každého zvlášť, jen jsem musela trochu změnit náplň. Takže s miminem nesedím na zadku a nestavím komíny z kostek, ale vyndavá se mnou nádobí z myčky, strká prádlo do pračky, háže sáčky čaje do konvice... Dáváme si pozor, aby každý z nich měl s každým z nás svůj "unikátní čas". Klidně to může být nákup ve dvou, přezutí kol "já a táta", atd. A aby každý vynikal v něčem jiném a nemuseli spolu moc soutěžit. Zatím se nám to asi daří, mají se mezi sebou rádi. A moc rádi si hrají spolu, od kostek až po fantazírování.
Hodně náročné je to na údržbu domácnosti než dorostou do věku, kdy jsou schopní se podílet. Nenávidím hromady prádla a nádobí. A drsné je to když přijde nemoc např. neštovice na tři vlny- šest týdnů jsem byla "zadřená", spálová angýna... Důležité je najít si čas na sebe, na krásu, duchovní růst... A odlišit, že uklizená kuchyně je méně důležitá, než vyspaná maminka. Ano, zrovna dnes dopoledne mi přišla velmi milá návštěva do naprostého svince- rozbila se myčka a splachování na záchodě, plus jeden syn má zápal plic a nespali jsme v noci a druhý neusnul dopoledne. Kdo chce, má mě za co pomlouvat, kdo chce, má mě za co obdivovat. Finančně to zvládáme velmi dobře, máme pro velku rodinu ideální podmínky. Pro řadu lidí jsme buď socky, co žijou z dávek na čtyři děti (žádné nebereme), nebo zazobanci, co "na to holt mají". Kdybych mohla vše vrátit, měla bych čtyři děti znovu. Hm a hádejte, na co se mě lidé neustále ptají? S vyšším počtem dětí se vaše porodnost prostě stává veřejným majetkem