Přidat odpověď

Jsem ze 3 dětí - byla jsem nejmladší, takže jsem vyrůstala jako jedináček. Vlastně jsem sourozence v podobném věku nezažila a odstup 13 let, no...to je každý jinde, to se srovná tak ve 40 . Dětí máme 5 a když o tom přemýšlím, je to jak má být. Je paráda, když slyším jejich radostné výskání vedle v pokoji, když můžu obdivovat našeho nejstaršího (15), že v olympiádě z fyzika má úlohy hodnocené 10 body z 10, v matematice jde na krajské kolo a programuje prakticky na úrovni vš studenta . Je výborné, když vidím pokroky našich prvňáčků, které mám v dom-škole. A nejmladší si užívá pozornosti všech. Obecně - nemám pocit, že by naše děti strádaly nedostatkem pozornosti nebo závažnou hmotnou nouzí. Pravda je, že super mobil za 6tis považuju za nesmyslnost a nedostalo by ho ani monodítě, ptž ten za max. 2 tis. stačí - jenže tak to máme s mužem nastavené z původních rodin. Navíc oba jsme introverti, naše děti do značné míry také, takže té interakce potřebujeme jenom "vocamcaď pocamcaď" .
Ještě dodám - roli má i to, že jsou to všechno chlapci, takže rozdíly holka/kluk neřešíme. Věkově 2,7,7,10,15.