Přidat odpověď

Vymýšlím si sama na sebe obžalobu i obhajobu za různé prohřešky. I za takové, které jsem ve skutečnosti nespáchala, ale třeba měla chuť spáchat.
Občas si na ulici určím místo a snažím se odhadnout, kolika kroky se k němu dostanu.
Určuji si vzdálenost, odkud kam dojdu se zatnutými břišními svaly.
Při čekání ve frontě (které nesnáším) cvičím Kegelovy cviky.
Se zavřenýma očima počítám, za jak dlouho přijede z kterého patra výtah.
Na eskalátorech se pokouším popoběhnout na schod s číslem, které se mi líbí.

Jako malá jsem se snažila uběhnout po schodech co nejvíc pater od rozsvícení do zhasnutí schodišťového osvětlení.