Přidat odpověď

Valkýro, přeeesně.

Já jsem v cestovce trávila život, ale bavilo mě to a doma bylo postaráno. (moje superturbo mutti měla aspoň seberealizaci). Pak jsem se chtěla zařídit pro sebe, ale manželovi to nedělalo dobře, sám OSVČ, která pamatuje lepší léta, chtěl, aby byla v rozpočtu jistota. No tak jsem nastoupila do účtárny v Černicích. (jsem lokálně nejspíš z centra) Šeď, nuda, hrůza (a to mě nikdo nešikanoval, se šéfkou jsem byla na tykačku) Hele, mě to tam tak nebavilo, že jsem věděla, "že se něco musí stát, že to nevydržím". Pak jsem si tyhle myšlenky vyčítala až do morku kostí, samozřejmě, že jsem tím "něco stát" nemyslela zrovna to, co se stalo

Teď choděj nabídky, kdybych nemířila vysoko, určitě se zaháknu, pro klid, pro důchod..

Ale říkám si, sakra, to už tu jednou bylo.... odlidštěnej, marnej život, kdy se těšíš na své 2 deci večer a nic jiného nedáváš.