Přidat odpověď

Asi bych se lidsky uvnitř vztekala, navenek bych část věcí vzala na sebe - potraviny speciální bych kupovala a posílala, šestiletému dítěti bych telefonovala s upomínkou... a zároveň bych se (předpokládám že v tebou zmíněných případech marně) pokusila s otcem domluvit a pak kontaktovala OSPOD a dětskou lékařku ohledně vyjádření k nutnému režimu dítěte, a tlačila na otce přes OSPOD. Pokud by otec nespolupracoval, redukovala bych čas, kdy jsou s ním, žádala o zvýšení alimentů (když třeba dítě neživí ani ty dny, co ho má u sebe, a stravu posílám já), pokud by to nedejbože byla střídavá péče, žádala bych o zrušení.

A mezitím by mě omývali.

Moje hranice je poškozování zdraví dítěte - nenachystaná aktovka je otravný problém, ale pokud to není denně a dítě není uzlíček nervů, tak bych se pokusila vysvětlit situaci ve škole a apelovala na dítě a čekala, až to přehřmí (dítě doroste do relativní samnostatnosti). Ale pokud by se mi nepodařilo ani mými manévry (telefonáty dítěti, přibalené vlastní jídlo) dosáhnout dodržování záležitostí nutných pro zdraví, snažila bych se tyto škody eliminovat, tedy omezit styk otce a dítěte, kdyby to jinak nešlo.