Přidat odpověď

Fakt nevím, je to smutné. Pozoruju, jak se po rozvodu vztah mezi rodiči vyhrotí, najednou nejen že nejsou ochotní tolerovat to, s čím třeba už dřív nebyli úplně v souladu, ale dokonce začnou odsuzovat i mnohé z toho, s čím v souladu byli, jenom proto, aby byli v opozici vůči bývalému partnerovi. Asi jsou nezralí, cítí se ukřivdění, neuvědomují si, že to dítě je chudák jak mezi dvěma mlýnskými kameny...

Třeba ty autistické děti, jejichž diagnózu rozvedení otcové popírají... Co s tím? Ono je někdy těžké shodnout se na výchově, výživě, směru vzdělávání či víry i v úplné rodině, málokdy mají rodiče absolutně stejný světonázor. Je dobré vědět, že nesoulad se zřejmě vyhrotí, když se rodina rozpadne. Snad by mohl existovat nějaký mediátor, který by rodičům pomohl dohodnout se na nějakém podstatném minimumu (např. v těch případech, které uvádíš - tj. co se týče zdraví). Ti výše zmínění otcové by si potřebovali uvědomit, že dítě není nástroj pomsty, ale rovnoprávná bytost, za niž jsou momentálně zodopovědní, a že je nejvyšší čas udělat to, co měli udělat, už když se narodilo - upozadit své osobní zájmy a ega.