Přidat odpověď

Evelyn,
my jsme se shodovali v "mimopartnerských" věcech. Problém nastal po narození syna. Bývalý choť si prostě MYSLEL, že budu všechno dělat já, protože to je "ženská" práce/starost a on bude mít svůj svobodnej život. Přestože před narozením dítěte prohlašoval přesný opak. On je prostě línej, pohodlnej, není zlej nebo zákeřnej, ale já fakt nemůžu žít s někým, kdo je sice chytrej, občas zábavnej, s kým mám stejný nebo podobný koníčky a názory (i když po narození dítěte je sdílel víceméně jen s kamarády), ovšem nechová se jako partner a nechává všechno na tobě ("tak to nějak zařiď"). On nic nenárokoval, na ničem netrval, nehádal se... jemu bylo jedno, co se bude doma dít, pokud s tím nebude on sám obtěžován. A já být vdaná za spolubydlícího fakt nepotřebuju.