Přidat odpověď

Já jsem dítě, co mohlo za problémy svých rodičů. Vlastně nebýt mě, tak by jistě jejich život byl zalitý sluncem.
Z pozice dítěte neexistuje nic, co by mohlo udělat. Nic.
A tomu dítěti to ani nemusí nikdo říkat, ono cítí, že tam něco je. A pak to většinou vybublá a někdo z okolí nebo sám rodič mu to vmete.

Ty můžeš udělat různé věci, můžeš ji třeba dát otci, utéct do Ameriky, zbláznit se a postarají se rodiče...
Dítě nemůže nic.

Já bych se fakt vyvarovala tomuto myšlení, že všechno mohlo být jinak. To u každého z nás mohl být život jiný kdyby...
Ale ty rozhodnutí děláme my. A my sklízíme plody a neseme důsledky.

A když tu čtu Val...byla bych bezdětná, vědět to...já si prostě myslím, že tohle je nevhodné. Především proto, že podle mě by se tím nic nezměnilo. Z hrušky jabloň nebude.

A nevede to ke spokojenějšímu životu, protože člověk neřeší sebe, ale okolnosti. A podle mě tohle dělají především ti co se bojí. Najdou si cokoliv jen, aby nemuseli najít sebe.