Přidat odpověď

Zefýr,
ano, já si uvědomuju, že tím překračuju určité tabu. Ale jak píše Ananta, ten pocit tu prostě je. Pořád jsem byla svou vlastní paní, i jako vdaná, ale dítě to hodně změnilo a nemohlo za to dítě, ale očekávání ostatních, že se změním, začnu opečovávat domácnost, zajímat se o jiné věci, nebudu chtít nikde trajdat...
Ono se to těžko vysvětluje, vůbec nelituju, že dceru mám, i když její život už spíš tak sleduju z povzdálí, protože ona mě do něho nepustí, až na výjimky. Dostala jsem se do pozice, že se za mě stydí, to píšu na rovinu, stydí se tedy hlavně za to, jak provozuju domácnost a bere to jako velkou křivdu.