Přidat odpověď

Zajímavé je, jak začínáš své zadání tím, jak jsou rodiče milí a příjemní a za chvíli z toho vyleze, že otec má záchvaty vzteku, kdykoliv není po jeho ...
Já si Váš způsob života vůbec neumím představit, protože jsem z rodiny "normálně" musela odejít (rodiče mají malý byt a žádnou firmu) a tím je mezi námi teď vztah dospělý x dospělí a nejsem za dítě, stejně tak manžel. Umíme strávit dovolenou jak s rodiči, tak sami. A musím říct, že z mých známých jezdí na dovolenou společně s rodiči málokdo (a když, tak ne na jedinou dovolenou v roce), to spíš pošlou s babičkou a dědou děti. To by měli přeci i tvoje rodiče vidět, že Vaše "těsná rodina" není úplně běžná záležitost a že jet na dovolenou bez babičky a dědy je běžné i v normálních fungujících rodinách? Ale ty Vaše vztahy (resp. povaha dědy) nejsou úplně zdravé, to je jasné. Je pěkné pracovat v rodinné firmě a pak ji převzít, ale není dobré nepracovat nikdy nikde jinde, jít "do světa na zkušenou" před převzetím rodinné "firmy" (ať to byla ševcovská dílna nebo fabrika na boty) byla vždy naprosto obvyklá záležitost a tobě to naprosto chybí. Možná, kdybys byla kluk, tak by tě táta poslal, takhle holt plníš jak roli "holčičky, kterou je třeba chránit a která se o nás bude jednou starat", tak "dědice naší firmy" ... Vůbec ti to teda nezávidím. Podle mě připadá v úvahu leda (třeba dočasně) odejít z rodinné firmy i z domu a získat "vlastní život", ale samozřejmě v situaci, kdy máte děti a manžel je spokojený, to opravdu není lehké rozhodování. Myslím, že otázka dovolené je v podstatě jen drobnost