Přidat odpověď

Ona si usmyslela, že nás pozve na oběd a basta. Já nechtěla, protože opravdu hodně "schází" a bylo mi jasný, že ji to vyšťaví. jenže manžel říkal, že by byla smutná a tak jsem ho pověřila, aby nabídl pomoc s tím obědem. Pak mi to nedalo, zavolala jsem jí, jestli nechce pomoci a to samý nezávisle na mně udělala dcera. Prej ne - že to zvládne. No zvládla - ale byla totálně vyřízená.
Po obědě jsem šla umýt nádobí a kluci utřít a všimla jsem si, že ho má špinavý - zašlý. Ne špatně umytý, ale prostě sklo zablemcaný, linka taková ušmudlaná a tak. Ona uklízí, to jo - ale prostě věk se nezastaví, takže bych řekla, že ji ten úklid unavuje, takže to tak nějak ošmrdlá a to nádobí opláchne a je to čistý. A taky na to asi až tak moc nevidí.
Mluvila jsem o tom s manželem a on řekl, že vezme koš na prádlo a řekne jí, že jí to nádobí nechá u nás doma projet myčkou a nebude se jí ptát. A pak tam přijdem a umyjeme kuchyň.
Jenže já mám strach, že bude naštvaná a nebo co hůř - že ji to urazí.
Ale já myslím, že nastal čas, kdy domácnost není schopná plně zvládat a potřebuje pomoc. Nemyslím s běžnými věcmi, ale takový ten důkladnější úklid nebo jak bych to nazvala. Jenže ona si myslí, že to zvládá.
Jak byste to řešily?