Přidat odpověď
Žženo - přesně tak to myslím. Prostě je třeba, aby si zvykla na určitou pomoc. Jak jsem psala o mý babičce, tam se to nechávalo, protože je to přece její domácnost a pak byla babička urputnější a urputnější, až zkolabovala, protože máma jí sice nabízela dovoz jídla, ale prosím tě, co už budu dělat a blablabla a nakonec nejedla a nepila - ona prý nepociťovala hlad, ale prostě se jí nechtělo nic připravovat, tak nejedla. A pak to vzalo takový spád, že ze samostatného člověka byl člověk, co ze dne na den potřeboval celodenní péči.
Ono to pak jde hrozně rychle - kdo nezažil, asi si to neumí představit.
Tak bych prostě ráda, aby se babi udržela v nějakém stavu dlouho a když by něco hrozilo, aby si uměla říct včas.
Předchozí