Přidat odpověď

Žženo, bereš mi argumenty z úst. Slova o zachování plné důstojnosti a nevnucování násilné pomoci jsou ušlechtilá, nicméně seniora to může přivést k naprostému zdravotnímu zničení. Dlouhodobě řeším úplně stejný problém (zajištění péče o mámu, 87) a nedávno jsme se dostali do stejného bodu - těžce ohrožující bakteriální zánět močových cest kvůli absenci hygieny, helicobacter v trávicím ústrojí ze stejného důvodu.
Nedá se s ní hnout ani heverem. Konzultovala jsem to s odborníky na sociální práci, odmítání pomoci je běžné - prý se doporučuje po drobných krocích, které senior snáze akceptuje a nakonec je za ně rád. Nicméně všechno marné. Dohoda, že to zkusíme na měsíc a pak uvidíme, jestli se jí to bude líbit, vydržela přesně do propuštění z nemocnice. Domluva o dovážce jídla vydržela týden. Najatá (velmi blízká) sousedka na péči o osobní hygienu vůbec nebyla do akce vpuštěna. Na vše se dozvím jen to, že z ní dělám lazara a nesvéprávnou osobu a že se půjde radši oběsit. Jakkoli vstřícná komunikace: "mami, samozřejmě nepotřebuješ, aby se o tebe někdo staral, potřebuješ jen malou podporu sem tam v něčem; zkusíme to jen na chvíli; umyješ se sama, paní tě jen podrží, abys neupadla do sprchy, etc. etc" - všechno marné.
Výsledkem je to, že má každou chvíli antibiotika kvůli všemožným zánětům, z nich zažívací potíže, z nich stres, z něj zhoršující se hypertenzi a dál a dál slábnoucí srdce. A to všechno proto, že nepustí do domu živou duši, aby jí tam vytřela a nedovolí nikomu, any dohlížel na zajištění její inkontinence.
Jestli jste někdo přemluvil tvrdohlavou, venkovskou, selskou palici, aby udělala aspoň minimální ústupky v přijetí péče - prosím, sem s radou, jak jste to udělali. Já jsem s tím zase strávila bezvýsledně celý víkend.