Přidat odpověď

Tuten přesně - syn měl zatím jen dva úrazy, oba menší, ale oba se mu staly, když jsem stála v podstatě vedle něj.... Takže určitě je důležitější naučit dítě, co má v naléhavém případě dělat....což je u nás právě trošku problém, protože on to za běžných okolností i ví, jenže když se pak dostane do stresu, tak to prostě v tu chvíli zapomene a zmatkuje...takže si fakt nejsem jistá, že by nějak adekvátně zareagoval...možná, že jo, že by překvapil, naštěstí jsme zatím žádnou takovou krizi řešit nemuseli...doma u nás vždycky někdo je a zatím se ještě nikde ani neztratil, nebo tak něco...časem ho zkusím někde pustit třeba pár zastávek autobusem, jenže to budu muset asi nějak vymyslet, aby to vypadalo, že fakt není jiná možnost, protože on jakmile ví, že to není akutně potřeba, tak cokoli podobného odmítá...má to takhle se vším....zvládne ledacos, ale musí k tomu být opravdový důvod, ne že si to jen má zkusit a natrénovat....má to takhle odmalička se vším...třeba ve škole nesnáší ranní družinu, svým způsobem ho chápu, je tam hodně dětí pohromadě, střídají se paní učitelky apod...takže jsme se dohodli, že normálně tam nemusí a já s ním ráno chvilku počkám, než můžou jít nahoru...ale že když nutně potřebuju ráno něco stihnout a je potřeba aby tam šel, tak tam prostě půjde...takže to máme takhle dohodnuté - on ví, že já ho tam nenutím jít, pokud to není nutné a na druhou stranu on to zase jednou za čas bez dohadování zvládne, když to nejde jinak...tenhle přístup se nám u něj osvědčil hodně