každej je nějakej, moje děti nejsou nijak vyhraněný, nic nesbírají a žádný testy dobrovolně určitě nedělají,ale tu a tam je něco chytne a pak jsou praštěný , žijou tím a prožívají to, zjišťujou o tom všechno, dokud je to zas nepustí a nenahradí to něco jinýho
V tomhle ohledu by jim nejvíc vyhovovala škola,která by je nechala dělat maximum v tom,co je právě chytlo a neomezovala by je nadměrným "chtěním něčeho jinýho"