Přidat odpověď

Sedmi,
no jo, to je nejhorší - srovnat se s tím, že dítě není jako ty.
To celkem chápu, s tím mám taky trochu problém. Nejde o přijímačky, ale o přístup. Já nebyla žádný šprt ve smyslu, že bych měla a musela mít jen samé jedničky (i když jsem měla tedy dvojky hlavně z "výchov" a kromě jednoho pololetí měla furt vyznamenání, aniž bych doma sáhla na učebnici), ale vždycky jsem chtěla něco vědět, vědět víc, mít co největší záběr - syn kromě biologie po žádných znalostech netouží, nejradši by se celý den válel s tabletem nebo sledoval YouTube, a denně nadává, jak je život zlej a nefér, protože se od něj pořád něco chce... Nedávno to popsal slovy: "Život je tak těžkej... člověk se ani nemůže na nic pořádně vysrat!"