Přidat odpověď

Pod to bych se podepsala.
Jak píšeš o tom 2x rozvedeném pánovi, to jsou přesně ty romantické duše, které nechápou (necítí) rozdíl mezi láskou a zamilovaností a když vyprchá ten romantický náboj, tak jdou za hlasem svého srdce zase o dům dál.
Jsem vdaná 11 let a i tu romantiku občas pořád prožívám, ale ne furt. Ono je celkem psychicky náročné být pořád zamilován a pořád prožívat "velké emoce". Občas potřebuju být sama, občas se jen tak přitulíme. Včera jsme nějak měli na pilno a večer jsem utrousila, že asi uschnu, ale už se nám nechtělo někam letět pod třešeň, tak jsme se na nějaký první máj vybodli a nezhroutím se z toho. Myslím, že lásku jako z telenovely v reálném životě prožít nelze. Nikdy jsem se nezamilovala na první pohled, nikdy se mi nestalo, že jsem někoho chtěla a to hned a přes mrtvoly. Proto ani nedokážu litovat milenky ženáčů. Přesto si myslím, že mám hezký vztah a neměnila bych. Nemám nervy na to, furt něco "velkého" prožívat, nemám nervy na to, pořád něco vymýšlet, jen aby nehledal romantiku jinde, takový vztah se nedá dlouhodobě zvládat. Aby vztah fungoval dlouhodobě, tak je třeba ho budovat na jiné bázi.