Přidat odpověď

Já si myslím, že si to moc bereš. To se asi děje skoro každému, že prarodiče kecají do výchovy a myslí si, že vědí všechno nejlépe. Třeba nebudeme lepší. U nás je to podobné, i s tím nadržováním. Můj táta je zlatej, ale k vnukům se chová dost nevyrovnaně (přesně obráceně než tvoje máma). Mladší dceru rozmazluje, je to jeho holčička. Staršího syna nemá méně rád, to ne ... ale je na něj velice přísný. Vidí ho jako budoucího seriózního úspěšného muže a kolikrát má na něj úplně neadekvátní požadavky. Občas ho upozorním, ale nic s tím nenadělám. Moje máma zase nedávno s dcerou, šestiletou prvňačkou, dělala úkoly a prohlásila, že teda čte hůře než synovec XY. Jak prý je to možné? Tak jsem jí na to řekla, že nevím, jak čte synovec XY, ale že to nejspíš bude tím, že synovec XY je přesně o dva roky starší než dcera. Ale ona si stále bude myslet, že bychom bývali měli dcerku více drezůrovat. Mimochodem, dcera je ve čtení jedna z nejlepších ve třídě.
Myslím, že ti naši rodiče už pozapomněli, jaké to bylo. Jak se děti v určitém věku běžně chovají, co dělají, jak je někdy ta výchova složitá ... Své rodičovství prostě zidealizovali a to negativní selektivně vytlačili z paměti.