Přidat odpověď

Hanko, napsala jsem mírná citová deprivace- a to byla chyba. Děti v ústavech deprivované jsou. To se prostě ví. Některé víc, některé míň.

Ale čím plamenější napíše někdo řeč, tak tím víc si říkám- hele jak bychom reagovali my.

Nemá každý člověk právo na paniku, na zděšení ? Láska a přimknutí k dítěti nepřichází na lusknutí prstů. Někdo je obdařený a ví, že chce rovnou. Někomu to déle trvá a dítě si z ústavu vezme. A někdo ví, že se k dítěti nepřipoutá- budeme ho rovnou kamenovat ? Není lepší, aby to dítě žilo s pěstounem, který ho chce přijmout, než s rodiči, kteří se za něho stydí, neukazují ho světu, mají dojem celoživotní prohry ?

Toť filosofická otázka.

Tleskám těm, kteří to zvládly a ty ostatní prostě neodsuzuju.....