Přidat odpověď

Miso, nemuzes mit totiz jasno...je naprosto vyloucene na 100% rict, jak by ses zachovala, kdyz jsi v takove situaci nikdy nebyla. Nerikam v podobne, rikam ve stejne.
Muzes maximalne rict, ze si veris, ze bys to v takove a takove situaci udelala tak, jak rikas. A nejspis ano, ale je naprosto vyloucene rict, ze vis neco, co je ze sve podstaty vyloucene vedet.

A na to narazi Liza, ktera ma douholetou a bohatou praxi s lidmi, kteri maji tak jasno, ze o to vice je to semele, kdyz dojde na lamani chleba. Nez nekoho, kdo si tak kategoricky neni sebou jisty.

Tady uz se clovek dostava do debaty na filozoficke urovni, ale na jinem diskusim foru citavam pribeh zeny, ktere se take narodila downecek, totalni sok, vnitrne rozervana se ho vdala...dcerka je u milujicich pestounu, ona je s nimi i dcerou ve styku. Rozeznala svoje moznosti a resila situaci s ohledem na to, co opravdu bude nejlepsi pro to dite.

Sama pises, ze by to teoreticky mohlo dopadnout blbe, snaha pecovat o postizene dite...tak se muzeme ptat, zda je opravdu lepsi rozeznat hranice vlastich moznosti a dat diteti sanci na domov u nekoho jineho, nez pro nej za kazdou cenu vytvorit nefuncni jednotku plnou stresu.

Lide nemaji stejnou psychickou a ani fyzickou kapacitu a zaklad je byt k sobe uprimny a ne hrdina za kazdou cenu.

Takze ja verim, ze si veris, ze by ses ditete nevzdala...ale vedet to proste nemuzes.