Přidat odpověď

Kdybych byla o 40 mladsi, myslela bych si, ze jsem tvoje dcera. Chovala jsem se tak cele detstvi a nejradeji bych se tak chovala dodnes. Jako dite jsem musela vstavat pred sestou, abych tak tak stihla autobus ve ctvrt na 8. Tata byl vetsinou vytoceny dobela. Nenavidim vsedni rana, o vikendech mi nevadi vstavat driv.
Co me pomaha:
- budit po 10 minutach - vzdycky vzbudit a nechat ji znovu usnout (uz neusne tak tvrde) a tak to opakovat nekolikrat. Ja sama mam takhle po 10 minutach nastaveny budik a nez se vyhrabu, trva to pul hodiny . To uz vetsinou nemam problem vstat.
- v zadnem pripade behem te pul hodiny nezvedat hlas a nerozcilovat se. A hlavne a predevsim nebyt rozzarene slunicko. To me dokaze rano vytocit, i kdyz jsem normalne velky klidas.
- nenutit rano do snidane, dela se mi z ni spatne, lezi mi dlouho v zaludku, snidani si beru s sebou a snim ji po ceste.
- po te budici pulhodine, potrebuju jeste dalsich 20 minut nicdelani (ja si ctu jeste v posteli nebo na zachode)
- pak dokazu byt hotava behem 10 poslednich minut, ve chvili kdy ostatnim uz stoupa para z usi. Muj muz to teda uz neresi, ale muj tata na moje ranni vstavani vzpomina dodnes