Přidat odpověď

Nevím - ono je to asi i podle škol. Třeba jsem si všimla na škole u syna na výletě, že učka řekne zvýšeným hlasem /musí - aby ji bylo slyšet - pojďte ke mně, teď si něco povíme/ - a stojí a čeká a děti se celkem rychle shromáždí a jsou zticha. Ona jim řekne, co měla na srdci a vypustí je úplně v klidu, protože si dohodli pravidla.
Na výletě byla i třídě z jiné státní školy /stejný ročník/ a já jsem jen čuměla - jednak kašlali na učku, ona pořád pořvávala a stejně na ni kašlali, nejenže se je musela sama fyz. nahánět do kroužku, pořád jí někdo odbíhal, žvanil......... pak měla učka tendenci je pomalu držet v dvojstupu - no neuvěřitelný. To bych nedala.
V synově třídě se děti rozprchnou, ale po skupinkách a dokonce jsou schopné se okamžitě shromáždit zpátky, protože každá skupinka ví o dalších min. dvou.
Na výletech na kole při přejezdu po silnici ani nepípnou a jsou hezky za sebou, na cyklostezce jedou učitelé sami a děti nikde - jsou vpředu, vzadu, různě.
Ale že by byly ty děti ušlápnutý - to fakt ne, naopak - ale vědí, kdy mohou a kdy rozhodně ne. Výlety totiž nejsou nárokový - a není to pro děti, co jsou tzv. hodné, ale musí poslechnout a hned. Kdo s tím má problém - nejede. Ale zase tam jsou příkazy jen kvůli jejich bezpečí, ne žádný - ticho, dvojstupy a stát. To zas ne.