Přidat odpověď
Zajímavé téma. U lehčích prohřešků bych určitě dala druhou šanci. Co si ale hlídám, tak je jednání v rodině na férovku. Žádné odpouštění prohřešků ve smyslu "a toto tatínkovi neřeknem". Oba jsme milující rodiče a chci, aby k nám děti měly důvěru a zároveň si ale svých průšvihů byly vědomy.
Mám v okolí situaci, o které jsem tu už psala. Matka kryje syna závislého na automatech a já nevím na čem ještě. Pro syna si už od rodiny a kamarádek vypůjčila přes 2 mega (kámošky si vzaly úvěr, aby jí pomohly s tím, že dotyčná bude splácet), synáček matinku vydírá, že když mu nedá další peníze, řekne otci o dluhu a samo nepracuje. Matka toto provedla už opdruhé, poprvé to zaplácl otec s tím, že druhou šanci syn nedostane. Toto bych teda nepodporovala a nechala dítě padnout na dno.
Doufám, že nikdy podobné věci řešit nebudu muset a ani moji potomci podobná individua nepotkají.
Předchozí