Přidat odpověď
Martino,
ten příspěvek o úmornosti kompromisů je zajímavý.
Cítím to úplně stejně. A u nás máme každý z nás pocit, že se přizpůsobujeme víc a každý máme svou pravdu. MM si od začátku vynucoval větší přizpůsobení z mé strany, protože jsem ženská a ta má být poddajná, ale hlavně mi předhazoval, že to byl on, kdo se za mnou přistěhoval a byl nucen změnit bydliště a zaslouží tak ohledy. Jenže já jsem to zas cítila tak, že mu odpadly problémy se sháněním bydlení, to jsem do manželství přinesla já. A přesně - dovolené byly vždycky podle něho, zezačátku nebyly vůbec, chtěl psa, měl ho, pak péči o něj přehodil na mě, pak mu vadil obor mojí práce....
Jemu zas výrazně vadí moje vedení domácnosti a to, že nemám ráda návštěvy a odmítám je doma, on by nejradši barák - průchoďák.
Oba máme pocit, že jsme tomu druhému prakticky zkazili život, přispěli k jeho vyhoření a poklesu výkonnosti a naprosté ztrátě chuti do života. A nic strašného se taky neděje.
Předchozí