Přidat odpověď

Šesťáka ještě hlídáme tím, že se ptáme, musí hrát, ale nestojíme u něj a nekontrolujeme ho.
Jinak prostřední devítiletý odmalička tíhl k hudbě, už jako batole, když jsem ho potřebovala "odložit", stačilo posadit jej k pianu. Klidně i tři hoďky. Od čtyř let chodí do hudebky, hudbou si taky přivydělává a ne zrovna málo. Např na Štěpána se s kamarádem vypravil po koledě, no vrátil se navečer, v kapse dost na koloběžku a už ve dveřích hlásil, že hlad nemá, bo oběd měl už třikrát.
Ale!!! Na trénink je lempl, do hry jej musíme honit, nějak si nedovedu představit to nechat jen v synově režii. A je teda pravda, že už jsem tomu věnovala celkem dost, abych to nechala zahodit jen tak.
Nejmladší hraje sama a dobrovolně denně.